ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Záchranná akce na Islandu 2012

Záchranná akce na Islandu 2012

Záchranná akce na Islandu 2012

Při prvním srpnovém zájezdu na Islandu se nám podařilo během jednoho dne zachránit 2 auta. Bylo to cestou na Askju, když jsme se promotávali lávovými poli před Herðubreið /úžasnou dominantou islandského vnitrozemí/. Již z dálky jsme viděli v jednom z mnoha brodů "zaparkované" auto. Při příjezdu k brodu jsme zjistili, že auto opravdu nejede a tudíž potřebuje pomoc a to pro MĚ byla velká výzva. Klienti zůstali na břehu a vše dokumentovali na jejich fotoaparáty a kamery. Pustili jsme se s řidičem Frantou do přípravy záchranné akce. Připravili si zánovní naviják a kurtu s okem pro uchycení "zaparkovaného" auta. Aplaus nadšených klientů začal již při začátku záchranné akce, když jsem se vyšplhal na nárazník k navijáku a pomalu s Františkem za volantem jsme se blížil k autu. Asi půl metru před autem jsme zastavili a upevnil jsem kurtu za tažné oko pomocí třmenu, který musel zašroubovat a to bylo docela náročné, jelikož zde byl silný proud z ledovcové řeky a voda měla odhadem tak 3stupně, ale povedlo se hned na poprvé!! Hned po úspěšné akci jsem přelezl zpět do kabiny a vzal si suché triko a zanadával si na studenou vodu.

Teplota vzduchu byla asi tak 8 stupňů. Domluvil jsem se s řidičkou, aby vyřadila na neutral a auto jsme tak mohli v klidu vytáhnout. Bohužel Mitsubishi Pajero bylo v automatu a rychlost D /drive/ nešla ven.

Tak jsme zkoušeli různé metody, ale pořád nic. Pak přijeli místní záchranáři a ani oni neuspěli. Tak jsme dostali pokyn táhnout se zablokovanými koly. Pro náš Tatrabus to byla opravdu hračka a Pajero za pár vteřin už stálo zase na břehu. Když islandská posádka vozu otevřela dveře, tak vyteklo pár litrů vody :-)

Naši klienti byli velice spokojeni a tak jsme se rozloučili a pokračovali dál vstříc Askje. Neujeli jsme skoro ani 30 km a vidíme že na nás zase někdo mává. Byli to pro změnu Italové a zapadli se svým SUV Ford v černém hlubokém písku. Opět jsem vysedl a Franta chtěl zaháknout třmen, ale nebylo za co. V tom jsem zjistil, že tažné oko se musí namontovat vedle světla v nárazníku a tak jsem musel jít pomoct vyložit kufr a najít oko. Po chvilce už celá italská partička mizela v dáli. Dopadlo to báječně a už jsme zase s pocitem dobře vykonané práce uháněli vstříc dalším dobrodružstvím.

Honza Kolanda (Tule)