Cestopisy

„Adame, nežeň tak dopředu, co když tam bude slon nebo lev?!“ křičím na svého čtrnáctiletého následníka, který mizí za zatáčkou mezi akáciovým roštím.
Zpomalí, zpruzeně se otočí a odsekne: „Tak mu ujedu, ne?“
„Víš, jak rychle dokáže takovej lev běžet?“ řvu na něj. „Viděls před chvílí ty žirafy? A lev běží stejně rychle!“
Puberťák něco zamumlá, ještěže mu nerozumím, a stáhne se kousek zpátky.

Motto: Jednou jsem při brouzdání na internetu narazil na docela povedený, byť poněkud nadnesený výrok: „Na světě není moc lepších činností než cyklistika, možná snad cyklistika v Itálii. Kromě toho je lepší už jenom cyklistika v Toskánsku.“  Tvrdím, že v některých případech může být ještě něco lepšího – totiž cyklistika v Umbrii.

Málokterá část Řecka má tak velké právo nazývat se kolébkou civilizace jako Peloponés. Jde o jedno z nejvýznamnějších antických nalezišť, kde najdeme dech beroucí památky středověku, místa spojená s tureckou nadvládou, tradiční nedotčené vesničky ztracené v horách vnitrozemí; to vše zasazené v nádherné a divoké přírodě. A právě kolo je tím nejvhodnějším způsobem, jak tyto poklady objevit. Silniční síť je poměrně hustá, a to i v odlehlých venkovských oblastech, kvalita silnic je na solidní úrovni. Jako nejlepší lze doporučit trekové kolo, některé silnice přecházejí občas v šotoliny a přírodní krásy a výhledy lákají k nesčetným zajížďkám.

Nikdo doopravdy nespočítá, kolik ostrovů mají Řekové. Nicméně mezi ty nejzajímavější z údajných 777 určitě patří ty z Kykladského souostroví.

Nocování na úpatí Kilimandžára pod Arrow Glacier v nadmořské výšce 4900 m n.m. není žádný nedělní piknik. Vítr fučí, jakmile zapadne sluníčko, teplota na displeji teploměru sleze do záporných číse, hlava jako po pěkně divokém večírku. Naši kuchaři podávají ucházející rizoto, ale nikdo nesoutěží o největší porci. Rychle do spacáku, vstáváme ve dvě hodiny a vyrážíme na nejvyšší vrchol Kilimandžára Uhuru Peak.

Výtah ze zprávy o zakázkové výpravě do Libye v únoru 2005 pro 12 lidí, 3 auta a 3 motocykly.

Letos na konci srpna jsem se s rodiči zúčastnil čtrnáctidenního cyklistického zájezdu do jižního Švédska s cestovní kanceláří ADVENTURA. Přestože zájezd nebyl zaměřen ryze přírodovědně, podařilo se nám navštívit dvě zajímavé ptačí rezervace a mnoho dalších míst, kde jsme mohli pozorovat zajímavé ptáky. I když jsme na prohlídku obou rezervací měli jen málo času, odvezli jsme si z nich spoustu pěkných zážitků, které se vám tu ve zkratce pokusím popsat.

Azurové pobřeží neboli Côte d´Azur – pobřeží a pásmo hor vinoucí se jižní Francií při pobřeží Středozemního moře od italských hranic až přibližně po Marseille. Když se řekne Azurové pobřeží, mnozí z nás si vybaví luxusní palmovou riviéru na pobřeží Středozemního moře, hotelové komplexy, filmové festivaly, drahá auta a zbohatlíky povalující se na přeplněných plážích. Ano, tak tomu skutečně je v oblasti kolem Nice a Cannes. My se ale posuneme po pobřeží o kousek dál na západ, tam kde to je cyklistickému srdci bližší a začneme třeba nedaleko St. Tropez v méně známém Port Grimaud.

Patřím k těm cyklistům, kteří si říkají „bikeři“ a kteří by svého horáka nevyměnili takříkajíc ani „za zlaté prase“. Na víkendových „kochacích“ vyjížďkách nevadí nějaký ten kousek silnice, přesto terén je terén a dát si práci s pečlivým výběrem trasy vždycky stojí za trochu času. A když se člověk vypraví na dovolenou, je ochoten překousnout i nějaké to nepohodlí při delším přejezdu autobusem, pak ten výběr je důležitý dvojnásob.

Už ve škole, když jsem si četla témata domácí slohové práce, mi bylo jasné, o čem budu psát. A proč jsem si právě vybrala téma „Můj životní zážitek “? Odpověď je prostá, při vyslovení těchto tří slov se mi pokaždé vybaví jeden a ten samý zážitek, který jsem o letošních prázdninách zažila s mojí rodinou ve Francii. Ale začnu úplně od začátku.

Když jsem jel do Maroka před 12 lety poprvé, říkal mi kamarád: Sever Maroka je skvělý, ale to nejkrásnější uvidíš, až přejedeš Atlas. Vypadá to tam jako v Arizoně. V Arizoně jsem nikdy nebyl, ale v Maroku od té doby mnohokrát a do kraje za Atlasem jsem se zamiloval. Při každé cestě jsem objevil o kousek víc z oblasti, která se dá popisovat pouze slovy „monumentální“, „velkolepý“ a dalšími podobnými superlativy. A logickým vyústěním těchto cest byla touha vyrazit na velkou výpravu s cílem projet nejvyšší pohoří severní Afriky křížem krážem. Po předchozích zkušenostech jsem zvolil jako dopravní prostředek horské kolo.

Jaroslav Lhota, Adventura

Perla středomoří, Amerika v malém, pohoří v moři. To všechno jsou přídomky, kterými se pyšní Korsika, čtvrtý největší a možná nejkrásnější ostrov ve Středozemním moři. Cesta z Prahy tam trvá přibližně 24 hodin, ale výsledek za to rozhodně stojí, čeká vás učiněný ráj. Ať už jste cyklisti, horolezci, potápěči, milovníci starobylých měst nebo jednoduše toužíte po krásných plážích bez rušivých hotelových komplexů, Korsiku si zamilujete.

Máte děti? Chodíte rádi po horách? Omrzely vás Alpy? Hledáte nějaký tip na rodinnou dovolenou? Chcete zažít s dětmi něco neobvyklého, zajímavého a dobrodružného? Pojeďte s námi do Rumunska, do hor, do Apusen. Pohoří Apuseni leží na západě Rumunska a patří sem například Bihor a Vladeasa, kam se teď spolu vypravíme. Zejména děti se budou v krasovém Bihoru cítit jako v ráji. Pohoří je plné propastí, soutěsek, ponorů a vyvěraček. Pro děti je oblastí, v níž budou každý den objevovat něco nového. Chcete-li se o tom přesvědčit, pojeďte s námi.

Pobaltí je blízké a přeci vzdálené. Pobaltí je podmanivě známé a přesto pohansky tajemné. Pobaltí jsou vesnice, ve kterých neznají pumpu, takže vodu nabírají rumpálem, ale také vesnické sámošky uprostřed lesa či národního parku, ve kterých lze bez sebemenších problémů platit kartou. Pobaltí jsou hluboké lesy, ale i krásné písečné pláže na březích Baltského moře a Finského zálivu, jsou to neuvěřitelně čistá jezera, která i z Litvy dělají zemi tisíců jezer, jsou to národní parky i starobylá hanzovní města, která se po dlouhých letech zbavila sovětského nánosu a nyní rozkvétají v plné kráse. Pobaltské země za sebou jako závaží z nedaleké minulosti vláčí různě početné ruské menšiny, ale neochvějně přitom míří na Západ, případně do Skandinávie. Pobaltí, to je ale také skvělé pivo a relativně levné jídlo, a milí, i když zvláště v Estonsku poněkud uzavření lidé. Sečteno a podtrženo, je mnoho důvodů, proč se vydat do Pobaltí. Vydejme se tam tedy i my.

„Ze všech činností, které znám, je nejlepší jízda na kole. Ještě lepší než jízda na kole je jízda na kole v Itálii. A ještě lepší než jízda na kole v Itálii je jízda na kole v Toskánsku.“